Užívejte života: Paříž

Eiffelova věž, asi největší dominanta, malá rada v noci je hezčí :)

Montmarte, se svými malebnými uličkami

Mohla bych tu psát hodiny a hodiny o tomto městě. Pocity jsou ve mně rozporuplné. Město s historií dlouho a starou, plné velikánů, kteří po sobě chtěli něco zanechat. Od pouličních malířů po barona Hausmanna a Napoleona. Nebudu sáhodlouze vyprávět vše o historii a stavbách, to si ostatně můžete přečíst kdekoliv. Spíše o tom jak na mě zapůsobila a čím. Především tím jak je, na rozdíl od mé milované Prahy, šedá, rovná nalajnovaná. Vše upravené a přesné. Ulice se neklikatí, jsou to jen obrovské bulváry, kde si přijdete tak malincí. Mezi prvními věcmi které se mi líbili byli malé balkonky, skoro na každém mají lidé květiny a spolu s krásnou architekturou domů to tvoří překrásnou harmonii. Dále kola, jsou všude stará, dámská a i na vypůjčení, rozhodně tohle bychom v Praze také potřebovali. Ovšem provoz byl stejně hrozný jako zde, s tím rozdílem, že pražáci si do města koupí velké SUV nebo limuzíny, pařížané vlastní malá roztomilá autíčka, jako je minicoopery a fiátky 500. Kavárny a cukrárny to je moje a Paříž je jejich velmocí, lidé si ranou čtou noviny ve vyhřáté venkovní kavárničce, pozorují okolí a vše plyne tak pomalu. Slavná Eiffelova věž vše z výšky hlídá tak majestátní a elegantní jako její tvůrci. Podívala jsem se i do Versailles, proto nejsou ani slova, jen zlato a velikost. Obrovské sály vyzdobené tak, že se o tom člověku ani nezdálo. Zahrady tak rozlehlé, že by jste je neprošli ani za 2 dny. Ale pro mě největšími zážitky byly Louvre a Montmartre na jehož vrcholu ční bazilika Sacré-Coer. Louvre, byl pro mne ráj, viděla jsem na živo obraz Vor Medůzy od Théodora Géricaulta a také slavnou Monu Lisu a spoustu dalšího. Pro mě dalším velkým zažitkem bylo i že jsem viděla dům Victora Huga na Place de Vosges. No a to nejlepší jsem si nechala na konec Montmartre. Čtvrť umělců a bohémů. Jediný kopec v Paříži (kopeček), s klikatými uličkami lemovanými kavárničkami a obchůdky. Došli jsme tam již na večer a rozsvícené malé výlohy se sladkostmi a sýrárny s nejlahodnějšími sýry mě dostaly. Z každého koutu hrála hudba, živá, od pouličních umělců nebo z kaváren, kde kdosi hrál na piano. Klikatými uličkami jsme se probrouzdali až k basilice Sacre-Coeur. Uvnitř zpívali jeptišky spolu s věřícími. Plály zde svíčky. Nic v životě na mě tak duchovně nezapůsobilo, nejsem věřící, ale na tomto místě jsem cítila, že něco víc existuje a stojí to hned vedle mě. Tím bych chtěla své povídání ukončit, prohlédněte si fotky a přečtěte si popisky také u nich. P.S. kdo neviděl Paříž neviděl nic.
Foto od Terezy Hamplové, Ondry Blína, úprava Kateřina Růžičková, Zdeněk Strakoš