Globální morálka versus morálka jedince

Na světě je 7 miliard lidí, 7 miliard jedinců odlišného smýšlení, charakteru i vzdělání. Globální morálka se dnes rozvíjí pomocí internetu a médií. Mladí lidé se dozvídají spoustu informací o jiných kulturách z druhého konce světa. Baví se mezi sebou pomocí sociálních sítí, blogů i počítačových her. Sledují seriály a filmy z odlišných zemí a vidí jak jiní a zároveň stejní jsou. Je hezké, že se lidé na těchto serverech radí se a baví  bez rozdílu.

 I když tradice jsou různé, zájmy a názory mohou být podobné ne-li stejné. Například mladá generace Indů se snaží vymanit z příkazů konzervativních rodičů, nechtějí žít v kastách. Nebo muslimské mladé ženy, se chtějí prosadit jako ženy v západních zemích. Začínaní dělat módní časopisy, pracovat v modelingu, přestávají se bát ukazovat své tělo. Dále studenti z rozvojových zemí dostávají stipendia na prestižní světové školy, a zapojují se do nové rozvinuté společnosti. Ovšem procento lidí, kteří mají příležitost toto dokázat je zanedbatelně malé. Díky internetu se ale lidé mění a sbližují, takže ho beru jako velké pozitivum.

Můj názor je takový, že globální morálka jako taková, není reálná z jediného důvodu. Překážkou je morálka jedince. Lidé mají vlastnosti, které nikdo nezmění: závist, předsudky, nenávist a sobectví. Každý člověk je v sobě má, někdo více, někdo méně. Jen řekněte kdo z vás, s rukou na srdci, může opravdu tvrdit, že nemá předsudky? Podali byste si se všemi, které potkáte ruku? Pustili byste si každého do svého osobního prostoru? S tím souvisí i ožehavé téma rasismu. Lidé nejdou sjednotit, vždy bude někoho nenávidět nebo netolerovat. O náboženství a kulturních tradicí to není, je to o lidech.

Můj nový blog

    Založila jsem svůj nový blog, na starý Vám sem ani nechci dávat odkaz, jelikož jsem do něj dlouho neměla čas psát, a když si ho zpětně čtu..no hrůza. Co jsem se dostala na střední školu, změnili se mé názory i postoje a můj styl všeobecně. Dřív jsem milovala neonové barvy, kreslené postavičky a tenisky. Dnes jsou to podpadky, košile, kabáty a tak nějak formálnější styl.

    I můj postoj ke vzdělání a ambice do budoucna jsou z cela odlišné. Dříve jsem brala školu, jako něco co je a není to podstatné, ted si uvědomuji jak je pro mě studium důležité a jak mi i baví. Ano nervy s písemek, jsou otravné, ale stojí to za to. Už vidím krásu studenského života. I mojí touhu být vzdělaná, né být šílený matematik či vědátor, ale mít široký záběr zájmu a pak ať kamkoliv přijdu a budu se s někým bavit, nebudu zírat jak buran, když někdo bude popisovat Muchovi obrazy nebo mluvit knize Feuchtwangera, nebo debatovat o humanistickém směru v psychologii. (vybrala jsem zrovna tři věci o které se zajímám nebo mě baví, takže o nich možná někdy bude taky nějaký ten článeček). A tak ted vidím svět, vidím jak důležité je mít nějakou úroveň vystupování (s tím souvisí i styl oblékání) a i úroveň mluvy.